Popis slova: |
Tvori boske.
Tota pripovitka už ńema naiscovu furmu.
Dakedi vedla draha z Košic do Prešova ĺem jedna, cez valali, Budzimír, kolo Ploskeho, Śeńakovce, Brecejovce, Janovík, Chabźani, Ĺemeš, a tam śe draha dvojila, jedna na Ĺičartoce a druha na Močarmani.
Ras tadzi išli grofik na kočariku, a ńeznali kadzi, napravo ? Naĺevo ? A zbačeli tam hincĺikara, a pitaju śe:
"Kotra do Prešova ?"
Ta šicke, hutori hincĺikar.
A ktora skorej ?
Hincĺik odpoveda: Napravo ces Drinov, Močarmani dlužej, aĺe kratši, a naĺevo na Drinovsku, Ĺičartoce skorej, aĺe dlužej.
Ta to co to hutoriš ? Šak temu nerozumiš . . . ańi sam.
Pravdu som povedzel ! To takpitńe jak z mojim apkom: Vźal śe na poĺufku a co ulovel, zabil, ochabel tam, a co nezabil, nelapel, nenašol ta domu prińis. A to to co śi povit ?
Šak temu ńerozumiš ańi za mak, ańi ti.
Ta čistu pravdu som povedzel, a ńic inši ! S fotrikom to tak. Ma vši i hńidi, co našol, ulapil ta mu amen cma. Co ńe, prińis domu a žeru i mńe, a teraz budu i Vas veĺomožni moj. A z drahami ? Ces Ĺičartovce vecej groki, aĺe ĺepša draha, ta skorej. A ces Petrovjani meńej groki a gročki, bo plańši isc, ta i ket meńej ta dlužej. A už śe teĺo nešudrice moj veĺomožni, śak blichi to tiž bože stvoreńe, take jak ja, muj tatuško nakońec i vi śe mi vidzice jak tvorboží ĺem śe tak nechovace.
Totu pripovitku mi okreme inšeho povedal bačičko z Janovíka, nabic śe volal Hajtinger, jak moja suśeda, co vipatrala jak holub hrivak.
Horný Šariš |